Jste zde:

  1. Úvod
  2. Lékárny
  3. Poradna

A

absorpce
vstřebávání, zejm. z trávicího ústrojí, ale i kůží, sliznicemi apod., 1. fáze podání léčiva
abstinenční syndrom (příznaky)
souhrn příznaků, které jsou důsledkem odnětí, resp. nedostatku drogy, na niž je vytvořena závislost. Abstinenční syndrom se může projevovat různým způsobem a s různou intenzitou. V zásadě rozlišujeme abstinenční syndrom psychický (duševní) a fyzický (tělesný). Psychický abstinenční syndrom se projevuje např. neklidem, podrážděností, úzkostí, emoční labilitou, skleslostí, útlumem, subdepresivním až depresivním laděním aj. Fyzický abstinenční syndrom představuje soubor nepříjemných tělesných projevů, jako bolesti svalů a kloubů, průjem, nutkání ke zvracení, slzení, žaludeční křeče atd. Abstinenční syndrom se projevuje různě u různých typů drogové závislosti, významnou roli hraje struktura osobnosti postiženého, jeho tolerance vůči droze, rodinné či partnerské zázemí atd.
adsorbencia
látky s velkým vnitřním povrchem schopné vázat na svůj povrch velké množství jiných látek (např. živočišné uhlí)
afta
drobný bolestivý vřídek v dutině ústní. Většinou je bělavý s okolním zarudnutím, někdy provázený zduřením podčelistních mízních uzlin. Jedná se buď o ojedinělé, čas od času se opakující afty, nebo o aftózní nakažlivý zánět ústní sliznice objevující se v dětství. Příčina aft není zcela jasná (infekce, imunitní porucha, drobné poranění). Léčba je většinou lokální, např. potírání dezinfekčními roztoky, někdy pomáhají vitaminy skupiny B.
AIDS (acquired immunodeficiency syndrome)
syndrom získané imunodeficience. Onemocnění způsobené retrovirem HIV, který napadá buňky nezbytné ke správné imunitní odpovědi (některé bílé krvinky – CD 4 lymfocyty, makrofágy), ale i buňky v nervovém systému aj. Hlavním vstupním receptorem je molekula CD4 (interakce s virovým proteinem gp120), význam však mají i další receptory, např. pro chemokiny. Přenáší se zejm. pohlavním stykem, krví (transfuze), injekčními stříkačkami u narkomanů a též z zmatky na plod. Běžným společenským stykem k přenosu nedochází, protože virus je málo odolný k zevnímu prostředí. Vývoj HIV infekce se dělí do různých stadií, a to zejm. podle klinického průběhu a laboratorních hodnot. Klinická stadia jsou 3 – první A je v podstatě akutní retrovirový syndrom, asymptomatické stadium či PGL. Stadium B zahrnuje nespecifické příznaky a některé lehčí infekce hubnutí, teploty, průjmy, zvětšené mízní uzliny. Stadium C odpovídá vlastnímu AIDS s příznaky „velkých“ oportunních infekcí či nádorů. Laboratorně se sleduje zejm. počet CD4 lymfocytů (3 kategorie podle počtu nad 500, 200–500 a pod 200 buněk v mikrolitru), dále tzv. virová nálož, p24 antigenemie, beta2-mikroglobulin, neopterin. Vlastní nákaza má jen nenápadné příznaky probíhá obv. jako „chřipkové“ onemocnění a dále se projevuje větš. až za několik let po nákaze, zpočátku méně specifickými příznaky. Později dominují příznaky vyplývající ze snížené odolnosti proti infekcím a těžký průběh infekčních chorob, mnohdy takových, které se u zdravých osob vyskytují vzácně (oportunní infekce). Bývají těžké záněty plic např. pneumocystóza, mozku (toxoplasmóza, kryptokokóza), virové infekce např. CMV včetně jím způsobené retinitidy, některé nádory (Kaposiho sarkom, lymfomy), postižení kůže (rozsáhlá seboroická dermatitida). Výskyt některých infekcí se v posledních letech změnil vzhledem k profylaxi řady z nich. Postižení nervového systému může vést k demenci. I během bezpříznakové doby je člověk infekční. Onemocnění zatím nelze vyléčit, i když může mít různý průběh. V léčbě se používají antiretrovirové přípravky klasický azidothymidin-zidovudin, další nukleosidové či nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy. Účinnější léčbou je kombinace několika léků tzv. koktejly. K dále používaným lékům patří inhibitory virových proteáz. Důležitá je profylaxe infekcí pravidelným podáváním některých léků zejm. chemoterapeutik, např. cotrimoxazolu při určitém poklesu CD 4 lymfocytů, jejichž počet v krvi se pravidelně sleduje. Intenzivně se zkoumá možnost očkování. Nejdůležitější zůstává prevence bezpečného sexu, vyšetření krve určené k transfuzi, jednorázové injekční stříkačky vydávané drogově závislým. testování na HIV, zejm. u rizikových osob, atd.
AISLP
zkratka pocházející z názvu Automatizovaný informační systém léčivých přípravků. Jedná se o informační systém humánních, homeopatických a veterinárních léčivých přípravků registrovaných v České republice. AISLP provozuje soukromá specializovaná firma. Je čtvrtletně aktualizován.
akné
kožní onemocnění charakterizované zánětem mazových žláz. Nejčastěji vzniká u dospívajících (a. vulgaris, a. iuvenilis) vlivem hormonálních změn, působením bakterií (v zanícených žlázkách se vyskytují bakterie Propionibacterium acnes) a určitých vrozených dispozic. Bývá spojeno s výrazným mazotokem (seborea, „mastná pleť“). Příznaky jsou od jednoduchých komedonů „černé tečky“ až po rozsáhlejší hnisavé a jizvící projevy. Nejvíce bývá postižen obličej, hrudník a horní část zad. S dospělostí akné většinou samo ustupuje. K léčbě se používají zevní přípravky, v těžších případech se podávají po určitou dobu antibiotika, některé hormonální přípravky, popř. retinoidy (deriváty vitamínu A) či u dívek některé druhy antikoncepce. Odstraňování větších projevů akné je nutné ponechat lékaři, aby nešetrným postupem nedošlo k šíření infekce.
akupresura
metoda čínského lékařství spočívající v působení tlaku na určitá místa povrchu těla, která ovlivňují vnitřní orgány a jejich nemoci
akupunktura
léčebná metoda pocházející z Číny. Je založena na vpichování jehel do určitých míst v kůži, která odpovídají léčenému onemocnění či orgánu. Užívá se např. k léčbě bolestivých stavů
akutní
prudce, rychle probíhající, akutní onemocnění vzniká náhle, jeho příznaky jsou výrazné a prudké. Akutní onemocnění se může zcela vyhojit nebo přejít do chronického. U některých těžkých chorob může prudký průběh pacienta trvale poškodit a v některých případech vést i k jeho úmrtí
akutní infarkt myokardu (AIM)
odumření části myokardu (srdečního svalu) vzniklé přerušením krevního zásobení. Příčinou bývá uzávěr některého úseku koronární tepny, nejčastěji při její ateroskleróze (obv. trombóza nasedající na nestabilní plát, ev. spasmus apod.), s následnou těžkou ischemií příslušného okrsku tkáně; algická forma ICHS. Onemocnění se klasicky projevuje silnou bolestí na hrudi, která někdy vystřeluje do ramena, paže – zejm. vlevo, krku či břicha, nastupuje úzkost, pocení. Bolest se liší od bolesti u anginy pectoris tím, že neustupuje ani spontánně, ani po nitroglycerinu; větš. začíná v klidu. Vyskytnout se mohou též zažívací potíže, projevem může být srdeční selhání. IM někdy navazuje na předchozí projevy ICHS, často však bývá jejím prvním projevem. V poslední době se výskyt AIM posunul do mladších věkových skupin, zejm. u mužů s rizikovými faktory aterosklerózy. Při diagnóze infarktu se uplatňuje EKG, echokardiografie, laboratorní vyšetření krve (leukocyty, enzymy – CK, AST, LD, myoglobin, troponin). Podle EKG lze odhadnout lokalizaci i stáří infarktu. Léčba začíná ihned po vyslovení podezření na toto onemocnění a zahrnuje zejm. tlumení bolesti silnými analgetiky morfinového typu, zklidnění pacienta např. diazepamem, léčba či profylaxe arytmií a dalších komplikací. Někdy je možné rozpuštění uzávěru příslušné tepny fibrinolýzou. Význam má rehabilitace, řešení stavu koronárních tepen (angioplastika, bypass), profylaktická opatření dlouhodobého podávání betablokátorů či IACE, životospráva a léčba ev. rizikových faktorů (antihypertenziva, hypolipidemika apod.). IM se zahojí vazivovou jizvou, která je méně hodnotná než vlastní svalovina. Se zřetelem ke značné rezervě srdce však menší jizva nemusí způsobovat vážnější poruchu jeho funkce. Při rozsáhlém postižení se však může vyklenovat aneurysma. Kromě rozsahu infarktu je důležitá též jeho lokalizace a hloubka.
alergeny
látky vyvolávající alergii
alergie
stav přecitlivělosti organismu na určitou látku – alergen (pyl, prach, peří, srst, některé potraviny či léky aj.) vznikající na podkladě atopie. Podstatou alergie je porucha řízení imunitního systému vedoucí k nadměrným reakcím – často spojeným s vyplavením některých látek (např. histaminu, leukotrienů a jiných mediátorů), které poškozujícím organismus či určité orgány (otok, zúžení průdušek, poruchy činnosti cév, zvýšená tvorba hlenu, ničení buněk aj.). Alergeny mohou vnikat do těla inhalací, polknutím, kontaktem s kůží, parenterálně (bodnutím, injekčním podáním). K alergickým chorobám patří některé formy průduškového astmatu, ekzémy, kopřivka, senná rýma, některé hemolytické anemie, EAA a mnoho dalších. Projevy alergie je možné tlumit některými léky (antihistaminiky, kalciem, kortikoidy). Jinou možností léčby některých typů alergií je postupná desenzibilizace, během níž postižený jedinec ztrácí přecitlivělost na příslušnou látku. Dotaz na alergie je součástí anamnézy. Důležité je zejm. zjištění alergií na léky (některá antibiotika, Acylpyrin, místní anestetika aj.)
alkohol (ethanol)
v medicíně i v běžném životě název pro ethylalkohol, ethanol, nejznámější z řady alkoholů organických sloučenin obsahujících hydroxylovou skupinu. Je podstatou alkoholických lihových nápojů. Získává se kvašením cukrů (spiritus vini, vinný líh). Má výrazný účinek na centrální nervový systém (vyvolává euforii), ale současně narušuje některé funkce – zhoršuje koordinaci pohybů, zpomaluje reakce a ve velkých dávkách může způsobit i silný útlum. Rychle a dobře se vstřebává ze zažívacího traktu a metabolizuje v játrech. K dalším účinkům alkoholu patří vazodilatace (rozšiřuje cévy), která v kůži zvyšuje ztráty tepla z těla. Hladina (koncentrace) alkoholu v krvi se udává v promilích. Požití větší dávky vede k opilosti ebrietě, dlouhodobé zneužívaní vede k alkoholismu s řadou závažných důsledků. Místní aplikace alkoholu na kůži ji vysušuje
alkoholismus
stav, při němž je postižený závislý na alkoholu. Závislost výrazně narušuje duševní a tělesné zdraví alkoholika a poškozuje jeho rodinné a společenské vazby. Odnětí alkoholu vede k abstinenčnímu syndromu. U alkoholiků jsou častá nervová poškození, psychické poruchy (např. delirium třemens - alkoholové delirium, demence), jaterní cirhóza, žaludeční vředy a krvácení ze zažívacího traktu, tuberkulóza aj. V léčbě alkoholismu se uplatňují mj. psychoterapie a disulfiram. Nezbytná je úplná abstinence
alopecie
vypadávání vlasů, zejm. u mužů, způsobené často nerovnováhou mužských pohlavních hormonů či dědičností. Alopecii mohou způsobit též některé nemoci (horečnaté stavy), léky (cytostatika, jedy) aj. V některých případech např. po cytostatikách je alopecie dočasná. Existuje řada dělení, např. ložisková-difuzní, jizvící-nejizvící, anagenní-telogenní
ampule
zatavená skleněná nádoba obsahující léky k injekčnímu podání
anabolika
látky podporující anabolismus (ukládání látek do zásoby, růst svalů apod.). Přirozenými anaboliky jsou zejm. mužské pohlavní hormony (androgeny), od nichž jsou odvozeny léky, které mohou užívat oslabení jedinci, užívají se u těžkých stavů s katabolismem (při hladovění, některých nádorech apod.), u některých kostních chorob apod. Anabolika jsou zneužívána ve sportu. Jejich podávání má i svá rizika (narušení jaterních funkcí, možnost vzniku některých nádorů aj.). Anabolicky působí v lidském organismu i jiné hormony, např. inzulin (byl někdy užíván i k „vykrmovacím“ kú­rám)
anafylaktický šok
akutní stav vznikající v důsledku přecitlivělosti (alergie) k některým cizorodým látkám, obv. vnikajícím do organismu mimo trávicí ústrojí (bodnutí hmyzu, injekce). Stejným mechanismem jako u anafylaxe se vyplavují do celého organismu vysoké dávky látek ovlivňujících zejm. cévy a průdušky. Proto se anafylaktický šok projevuje těžkou dušností, poklesem krevního tlaku a oběhovým selháním. Příkladem vzniku anafylaktického šoku může být opakované injekční podání některých léků (penicilinu, antiséra) nebo kousnutí hmyzem. Stav vyžaduje okamžitou léčbu (kortikoidy, kalcium, adrenalin, dýchání kyslíku aj.). Podobný stav může vzniknout i na atopickém podkladu
analgetika
léky proti bolesti. Dělí se na 1. neopioidní analgetika-antipyretika, k nimž patří salicyláty (zejm. acetylsalicylová kys.), paracetamol (acetaminofen) a některé další léky (propyfenazon, aminofenazon). Bývají obsažena v kombinovaných preparátech. Působí různými mechanismy, blokádou syntézy prostaglandinů, tlumením zánětu i zásahy na nervové úrovni. Analgetické účinky mají i nesteroidní antirevmatika 2. opioidní anodyna působí na specifické opioidní receptory (v CNS i jiných tkáních). Klasickým zástupcem je morfin, dále se používají např. pethidin, bezitramid, piritramid, fentanyl, kodein, etylmorfin. Patří k omamným látkám. Někdy se k anodynům řadí ještě centrálně působící tilidin a tramadol. Neopioidní analgetika patří k běžným a často užívaným lékům, anodyna jsou vyhrazena pro velmi silné bolesti, některá se užívají rovněž jako antitusika, dále v anesteziologii
anamnéza
předchorobí, součást vyšetřování, při němž se lékař dotazuje pacienta na onemocnění v jeho rodině (rodinná a.), na jeho dosavadní onemocnění a jejich léčbu, operace, úrazy (osobní a.), žen na porody, potraty, menstruaci, na pracovní a sociální poměry. Dotaz na alergie se někdy uvádí jako alergická a., na léky jako farmakologická a. Účelem anamnézy je pátrání po rizikových faktorech onemocnění (kouření, alkohol, rizikové pracoviště, infekce v okolí apod.), zvažuje se event. vliv dědičnosti, prostředí a ostatních chorob, které proběhly třeba i ve vzdálené minulosti. V centru pozornosti jsou pacientovy současné obtíže a příznaky jeho nynějšího onemocnění, jejich intenzita, vývoj, co nejpřesnější popis
anémie (chudokrevnost)
onemocnění, při němž je v krvi sníženo množství krevního barviva (hemoglobinu) a červených krvinek (erytrocytů). Vede k omezení přenosu kyslíku, který je nezbytný pro všechny tkáně lidského organismu. Proto je člověk méně výkonný, cítí se slabý, může trpět hučením v uších, závratěmi, je bledý, při těžších anemiích bývá dušný, má zrychlenou srdeční činnost. Tyto příznaky jsou tím výraznější, čím rychleji se anémie vyvinula. Anémie mohou mít mnoho příčin. V zásadě se dělí na stavy, při nichž je nedostatečná tvorba krvinek, a na stavy vedoucí k jejich nadměrným ztrátám nebo k jejich předčasnému zániku. Aplastická anémie je způsobena útlumem kostní dřeně, která přestává vytvářet nejen červené krvinky, ale obv. též bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty). Bývá důsledkem podávání některých léků, působení chemických látek či ozáření apod. Kromě příznaků anémie trpí postižený sníženou odolností proti infekcím a krvácivými poruchami. Hemolytická anémie je vyvolána předčasným a nadměrným zánikem červených krvinek. Perniciózní anémie (tzv. zhoubná chudokrevnost) je způsobena nedostatkem vitaminu B12, zejm. při nedostatečné tvorbě tzv. vnitřního faktoru umožňujícího vstřebání vitaminu. Typické je zvětšení krvinek, vč. jejich nezralých forem v kostní dřeni označují se jako megaloblasty. Někdy nastávají též nervové poruchy. Po objevu vitaminu B12 přestala být tato anémie sama o sobě „zhoubná“. Refrakterní anémie bývá součástí myelodysplastického syndromu, stejně jako některé formy sideroblastické anémie. Ta je charakterizována zvýšeným počtem sideroblastů v kostní dřeni při porušeném využití železa ke krvetvorbě. Sideropenická anémie je způsobena nedostatkem železa, obv. při opakovaných i drobných krváceních. Častější je u žen (menstruační krvácení, porody). Anémie chronických chorob provází řadu nemocí (chronické záněty, nádory aj.), při nichž je jedním z příznaků. Jiné dělení anémií odráží charakter červených krvinek. Anémie s jejich normální velikostí objemem se označují jako normocytární, se zmenšeným objemem jako mikrocytární a se zvětšeným objemem jako makrocytární (megaloblastové). Podle množství hemoglobinu v erytrocytu se pak anémie dělí na normochromní, hypochromní a hyperchromní. Z rozdílných příčin anémií vyplývá i rozdílná léčba. Krevní transfuze mají zabezpečit zejm. těžké a akutně vzniklé anémie, popř. anémii aplastickou. Jinak se léčba řídí příčinou (podávání vitaminu B12, léků obsahujících železo, léků tlumících hemolýzu aj.). U opakovaných krevních ztrát je nutné nalézt zdroj a příčinu krvácení
anestetika
látky působící znecitlivění - anestezii. Užívají se u léčebných i vyšetřovacích lékařských výkonů. Celková anestetika se používají k celkové anestezii (narkóze) pro větší zákroky a operace. Celková anestetika jsou inhalační nebo nitrožilní. K inhalačním patří plynný oxid dusný, cyklopropan, kapalné jsou v minulosti používaný diethylether („éter“), halogenované uhlovodíky (halotan), halogenované ethery (desfluran, enfluran, isofluran, sevofluran). K nitrožilním anestetikům patří některé barbituráty (thiopental, methohexital) a nebarbiturátová anestetika (dexketamin, etomidat, ketamin, propofol). Místní (lokální) anestetika jsou určena k místnímu znecitlivění pro menší výkony, např. sešití rány nebo vytržení zubu. Ovlivňují elektrické děje na membránách, některá jsou rovněž používána jako antiarytmika. Patří k nim např. trimekain, prokain, cinchokain, lidokain. Na některá z nich je část lidí alergická
angína
akutní zánět krčních mandlí (tonzil) a okolní lymfatické tkáně. Vede k jejich zduření a bolestivosti, která ztěžuje polykání, v těžkých případech může vést až k dušení. Angínu vyvolávají některé mikroorganismy, např. streptokoky včetně angíny při spále. Těžké angíny dříve způsoboval záškrt. Z virových angín je častá angína při infekční mononukleóze. Podle příčiny se řídí léčba. U streptokokové angíny je nutné podávat antibiotika, protože bez léčení může dojít k některým komplikacím (zánětu ledvin – glomerulonefritidě, revmatické horečce).Lokálně lze používat dezinficiencia, někdy s analgetickou složkou
anodyna
léky tlumící silné bolesti, větš. opiáty (morfin aj.)
anorektika
látky potlačující chuť k jídlu, zejm. působením v CNS (např. mazindol). Užívají se někdy k léčbě obezity (podávání je vyhrazeno lékaři). Mají často sympatomimetický účinek. Tyto účinky má např. také amfetamin či fenmetrazin, jejichž užití je však nevhodné a nebezpečné
anorexie
nechutenství. Onemocnění, které může mít řadu příčin, vč. vlivu některých léků. Běžně vzniká i u horečnatých infekcí, ale může být též příznakem vážnějšího onemocnění
antacida
léky neutralizující žaludeční kyselinu chlorovodíkovou. Užívají se u peptického vředu, pálení žáhy (pyrózy), některých forem žaludeční „neurózy“. Berou se několikrát denně, popř. i v noci a při obtížích. Mohou způsobovat zácpu a snižovat vstřebávání některých látek vč. léků
anthelmintika
léky chorob způsobených parazitujícími červy tasemnicemi, roupy, škrkavkami aj.; emetin, isopeletierin a některé další alkaloidy, thymol a deriváty, piperazinové soli, deriváty benzimidazolu atd. Např. piperazin, pyrvinium
antiagregancia
látky snižující agregaci (shlukování) destiček. Patří k nim např. acetylsalicylová kyselina, dipyridamol
antialergika
léky používané v léčbě alergií, např. H1 antihistaminika, blokátory degranulace, kalcium
antianemika
léky proti anemii. Je nutné nejprve stanovit druh anemie a její příčinu. Např. listová kyselina acidum folicum, vitamin B12, léky obsahující železo
antiarytmika
léky proti poruchám srdečního rytmu – arytmiím. Existuje několik skupin antiarytmik působících různým mechanismem (zejm. na elektrické děje a kanály na membráně srdečních buněk). Např. chinidin, prokainamid, fenytoin, trimekain, betablokátory, amiodaron, antagonisté vápníku, dále někdy digoxin, atropin, ipratropium
antiastmatika
léky proti průduškovému astmatu. Zejm. látky rozšiřující průdušky (bronchodilatancia, beta 2 sympatomimetika), které jsou u astmatu záchvatovitě zúženy. Některé se podávají do žíly např. v infuzi, jiné se vdechují ve formě sprejů. Nesmí se překračovat počet maximálních dávek za den, neboť mají i vedlejší účinky na srdce. Dále léky tlumící alergické reakce (látky tlumící vyplavování histaminu, kortikoidy) a další postupy
antibiotika (ATB)
látky, které zastavují růst bakterií či jiných mikroorganismů (chlamydií, mykoplasmat) nebo je přímo ničí. Původně byly tyto látky produkovány plísněmi, nyní jsou větš. syntetizovány. Dělí se na skupiny podle chemického složení a účinku na bakterie. K nejdůležitějším skupinám ATB patří peniciliny, tetracykliny, cefalosporiny, makrolidová ATB, aminoglykosidy, chinolony, peptidová ATB. Mechanismy účinku jsou např. útlum proteosyntézy, narušení stavby bakteriální stěny, inhibice topoizomeráz. Baktericidní ATB bakterie přímo ničí např. peniciliny. Bakteriostatická ATB tlumí množení a růst bakterií, které jsou pak odstraněny vlastními silami organismu např. tetracykliny. Širokospektrá ATB působí na více druhů bakterií, proto se užívají např. není-li známo, která bakterie dané onemocnění vyvolala. Podávání ATB se řídí určitými pravidly. Musí se užívat pravidelně, v určených časových intervalech, po určitou dobu některá novější ATB mají delší intervaly mezi dávkami a zkrácena je i doba léčby. Při nedodržení pravidel hrozí riziko vzniku rezistence, čímž mohou být nepřímo poškozeni i další nemocní, kteří se takto odolnou bakterií nakazí. Výběr ATB by měl být spojen s vyšetřením citlivosti
antidepresiva
skupina léků psychofarmak užívaných k léčbě deprese. Existuje několik skupin antidepresiv. Podstatou účinku je ovlivnění (zesílení) působení mediátorů (dopaminu, noradrenalinu, serotoninu) v mozku, obv. inhibicí jejich zpětného vychytávání na synapsích. Jednotlivé generace mají rozdíly v jednotlivých mediátorech a své selektivitě (antidepresiva I. generace působí ještě např. na receptory pro acetylcholin), což ovlivňuje výskyt vedlejších účinků, aniž musí být podstatně odlišný vlastní účinek antidepresivní. Ve výběru antidepresiva se zvažuje i typ deprese (utlumený či agitovanější apod.) a celkový zdravotní stav s ohledem na interferenci s dalšími mediátory, např. na úrovni vegetativních funkcí. Antidepresiva mají větš. delší nástup účinku, který je nižší u některých novějších preparátů. Antidepresiva většinou neovlivňují náladu zdravých lidí
antidiabetika
léky proti cukrovce (diabetes mellitus). Patří k nim inzulin, který se podává parenterálně v injekcích, a tzv. perorální antidiabetika (zkr. PAD) v tabletové formě. Způsob léčby musí určit lékař. Inzulin se užívá u I. typu diabetu a u těžších nebo dekompenzovaných forem diabetu II.typu, někdy jen přechodně. PAD se užívají u cukrovky II. typu. Při podávání těchto léků je nutné dodržovat jak dávkování, tak předepsaný příjem potravy. Jinak hrozí buď zhoršení cukrovky, nebo pokles krevního cukru (hypoglykemie)
antidiaroika (obstipancia)
léky užívané proti průjmům. Např. adsorpční uhlí, difenoxylát, loperamid
antidota
protijedy, látky užívané při otravě intoxikaci k zneškodnění či odstranění účinku jedu škodlivé látky, předávkovaného léku apod.. Existují jen pro některé látky např. morfin, kardiotonika, některé látky užívané v zemědělství
antiemetika
látky tlumící zvracení. Užívají se např. při nevolnosti z cestování (kinetóze), závrati a nevolnosti při onemocnění vnitřního ucha např. Meniérův syndrom a nervového systému, při zvracení způsobeném jinými léky např. cytostatiky. Např. některá antihistaminika, psychofarmaka, metoklopramid, látky inhibující receptory pro serotonin aj.
antiepileptika
léky užívané v léčbě epilepsie. Patří k nim několik skupin léčiv. Při léčbě je nutné zvažovat interakce antiepileptik navzájem i s jinými léky, opatrně je nutné postupovat při nahrazení jednoho léku jiným a při jejich vysazování. Antiepileptika se rozdělují do 3 generací. Klasickými léky 1. generace jsou barbituráty, zejm. fenobarbital používaný zejm. u obtížně zvladatelné epilepsie, fenytoin, sukcinimidy. Výrazné využití mají léky 2. generace – benzodiazepiny clonazepam, diazepam – se používají obv. v akutním stavu, valproát, karbamazepin, resp. oxkarbazepin ze skupiny iminostilbenů se používají dlouhodobě. K antiepileptikům 3. generace patří lamotrigin, vigabatrin, gabapentin, tiagabin, topiramat, felbamat; dále se používá např. levetiracetam, zonisamid
antiflatulencia (deflatulancia)
látky působící proti nadměrné střevní plynatosti. Působí snížením povrchového napětí tekutin v trávicí trubici (např. dimeticon) nebo úpravou střevní bakteriální flóry (eubiotika)
antiflogistika
protizánětlivé léky (viz. antirevmatika)
antihemorhoidalia (antihemoroidika)
skupina léčiv užívaných místně (zejm. jako čípky, masti) při léčbě hemoroidů. Mají protizánětlivé, adstringentní působení, některá antihemoroidika stahují cévy a působí též proti krvácení
antihistaminika
léky blokující účinek histaminu, který má významnou roli v rozvoji alergie (tzv. H1 antihistaminika). Užívají se v léčbě některých alergických nemocí (kopřivky, senné rýmy aj.). Některá z nich mají i tlumivý účinek na nervový systém (vzniká ospalost), mohou tlumit zvracení, nevolnost a svědění. H2 antihistaminika – léky blokující účinek histaminu v žaludku, a snižující tak tvorbu žaludeční šťávy. Užívají se zejména u peptických vředů např. cimetidin, ranitidin
antihypertenziva (hypotenziva)
léky proti vysokému krevnímu tlaku (hypertenzi). Několik skupin léků s rozdílným způsobem účinku. Patří k nim léky zvyšující vylučování moči (diuretika), léky působící na srdce a cévy (betablokátory, antagonisté vápníku, ACE inhibitory, antagonisté angiotenzinu, vazodilatancia), léky ovlivňující sympatikus a další. Někdy se léky kombinují a některé hromadně vyráběné přípravky již takovou kombinací jsou
anticholinergika
skupina látek blokujících účinek acetylcholinu. Patří k nim např. periferně působící parasympatolytika nebo některá centrálně účinkující antiparkinsonika. Někdy se jako anticholinergika označují látky s účinkem podobným atropinu. Často i když ne přesně se užívá jako synonymum pro parasympatolytika
antikoagulancia
léky tlumící krevní srážlivost (koagulaci). Užívají se při prevenci a léčbě nadměrného srážení krve. Patří k nim zejména heparin,Pelentan, warfarin
antikoncepce
opatření k zabránění oplodnění. Má zabránit setkání a spojení vajíčka se spermií vnikající do pohlavního ústrojí ženy při souloži. Existuje několik metod s různou spolehlivostí, výhodami a nevýhodami. Tzv. přirozená antikoncepce vychází ze sledování plodných a neplodných dnů (např. sledováním cervikálního hlenu či bazální teploty). K mechanickým prostředkům patří prezervativ, bariérová antikoncepce (pesar), nitroděložní tělísko (IUD). Další metodou je hormonální antikoncepce, která zabraňuje zejm. ovulaci. V některých případech je možné chirurgické provedení sterilizace (např. vasektomie u mužů, výkony na vejcovodu u žen)
antikonvulziva
léky proti křečím
antimalarika
látky působící proti plasmodiím ze skupiny prvoků; kromě nejstaršího chininu (alkaloidu z kůry chinovníku) existují syntetické preparáty (deriváty heterocyklického akridinu nebo chinolinu, deriváty biguanilu). Užívají se i u některých revmatických chorob
antimykotika
léčiva proti plísňovým onemocněním (mykózám). Rozlišují se antimykotika nespecificky působící (např. dehet, salicylová kyselina, sloučeniny jodu, síry, undecylenová kyselina, organická barviva, cloroxin, antiseptika) a antimykotika specifická (antibiotika, chemoterapeutika). Specifická antimykotika působí na určitém místě a na určitý proces (zásah do metabolismu, do buněčné stěny apod.) a patří k nim řada látek a skupin – zejm. azolová antimykotika, polyenová antibiotika, griseofulvin, ciclopirox, flucytosin aj. Antimykotika účinkují buď fungistaticky, nebo fungicidně. Mají různé působení vůči jednotlivým patogenům (např. kvasinkám, dermatofytům). Aplikují se lokálně nebo zejm. u rozsáhlejších, neustupujících či vnitřních systémových mykóz celkově. Jsou součástí magistraliter vyráběných léčiv nebo hromadně vyráběných přípravků. Jejich aplikační forma a další složení přípravků je uzpůsobeno aplikaci v daném případě či oblasti dermatologie, gynekologie apod.
antiobezitika
léky proti obezitě. V současnosti zejména orlistat a sibutramin
antiparazitika
léky užívané v léčbě parazitárních chorob
antiparkinsonika
léky používané v léčbě Parkinsonovy nemoci. Tlumí působení acetylcholinu v mozku a zvyšují působení (množství) dopaminu. Působení dopaminu zvyšují levodopa (obv. kombinovaná s iDDC), selegilin, inhibitory COMT (entacapon, tolcapon), bromokriptin, lisurid, tergurid, pergolid, dihydroergokryptin, ropinirol, pramipexol, popř. apomorfin. Anticholinergika (antimuskarinová léčiva) jsou spíše doplňkovými léčivy, výrazněji než předchozí působí na třes patří k nim zejm. benzatropin, biperiden, diethazin, orfenadrin, procyclydin
antiprotozoika
léky působící proti prvokům (protozoa), tj. zejména proti malárii (antimalarika), toxoplasmóze, pneumocystóze
antipruriginóza
léky tlumící svědění (pruritus). Patří k nim látky změkčující a zvlhčující (hydratující) kůži, látky s chladivým účinkem (např. menthol), látky místně znecitlivující (lokální anestetika) a látky působící proti mechanismu vzniku pocitu svědění (protizánětlivé léky vč. kortikoidů, antihistaminika H1, popř. některá psychofarmaka). Podávají se obv. místně, v různých lékových formách či kombinacích (krémy, masti aj.). Psychofarmaka se podávají celkově
antipsoriatika
léky užívané v léčbě lupénky (psoriázy)
antipsychotika (neuroleptika)
skupina psychofarmak užívaná zejména k léčbě psychóz (schizofrenie). Ovlivňují zejména dopaminergní receptory. Klasická neuroleptika jsou fenothiaziny (chlorpromazin, levopromazin,flu­fenazin, trifluoperazin, thioridazin), k thioxanthenům patří např. chlorprotixen, k butyrofenonům haloperidol. Atypická neuroleptika jsou novější skupinou, mají např. menší výskyt extrapyramidových příznaků (klozapin, risperidon, olanzapin). Kromě schizofrenie se neuroleptika používají k zklidnění, k potlačení úzkosti, jako antiemetika či antipruriginóza aj.
antipyretika
léky proti horečce. K nejužívanějším patří acetylsalicylová kyselina a paracetamol. Zároveň působí proti bolesti
antirevmatika
léky proti revmatickým chorobám. Patří sem zejm. skupina tzv. nesteroidních antirevmatik (zkr. NSA), která se používají u většiny kloubních onemocnění a která mají i protibolestivý (analgetický) účinek. K nejznámějším patří salicyláty, indomethacin, ibuprofen, diklofenak, piroxikam. Při rozsáhlejším a zánětlivém postižení se v léčbě uplatňují i soli zlata, antimalarika (např. chlorochin), kortikoidy (steroidy na rozdíl od nesteroidních látek), imunosupresivní léky a další.
antiseboroika
látky snižující nadměrnou tvorbu kožního mazu. Některé obsahují síru
antiseptika
látky s dezinfekčními účinky užívané místně (na kůži či sliznicích, v očních kapkách apod.) Např. alkoholy, halogenidy, detergenty aj. Užívají se ve formě přípravků ke kloktání, k ošetření ran. Při výrazné přítomnosti choroboplodných zárodků (bakterií) je nutné použít antibiotika
antisérum
sérum obsahující protilátky („protijed“) proti určitým jedům např. hadím a bakteriálním toxinům (botulismu, tetanu, záškrtu). Připraví se podáváním malých dávek jedu zvířatům (koním), která si vyrobí protilátky. Ty se použijí k léčbě příslušné otravy u lidí. Při opakovaném podání antiséra může hrozit anafylaktický šok
antitrombotika
léky působící proti vzniku trombózy
antitusika
léky proti kašli. Klasickými antitusiky jsou kodein a léky z něj odvozené. Vzhledem k riziku vzniku závislosti na tyto léky byla vyvinuta řada novějších látek, např. butamirát
antiulceróza
léky užívané k léčbě peptického vředu. Patří k nim antacida, antihistaminika H2, některá parasympatolytika (pirenzepin), sukralfát, inhibitory protonové pumpy, některé léky obsahující bismut, prostaglandiny aj.
antiuratika
léky proti dně (urátové artritidě), resp. léky snižující koncentraci močové kyseliny v krvi. Např. alopurinol
antivertiginóza
léky působící proti závrati
antivirotika
látky s protivirovým působením. Na rozdíl od antibiotik je tato skupina léků méně početná. Existují antivirotika zejm. proti herpetickým virům, HIV a virům chřipky. Patří k nim např. aciklovir, ganciklovir, azidothymidin, amantadin, idoxuridin. Název virostatika se obv. užívá jako synonymum
anxieta (úzkost)
nepříjemný psychický stav, zahrnující např. pocit ohrožení, nespavost a zvýšenou vigilitu, poruchy libida, koncentrace a často doprovázený vegetativními tělesnými příznaky, jako jsou např. hyperventilace, zkrácení dechu, parestezie, pocení, tachykardie, průjem, častější močení, rudnutí či blednutí apod. Je zvýšená aktivita sympatoadrenálního systému, popř. jsou utlumeny inhibiční systémy GABA. Na rozdíl od fobie nemá přesně definovatelný zdroj, může však některé fobie doprovázet, přítomna bývá rovněž u obsedantně-kompulzivní poruchy. Intenzivní úzkost provází panickou ataku, resp. poruchu. Léčba je psychoterapeutická a farmakologická anxiolytiky – např. alprazolamem, popř. některými antidepresivy
anxiolytika
léky odstraňující úzkost (anxietu), druh psychofarmak. Např. některé benzodiazepiny diazepam, alprazolam
apnoe (zástava dechu)
na určitý čas lze dýchání zastavit vůlí potápěči. Někdy se krátká apnoe objevuje při těžkých chorobách srdce, plic či mozku. Krátké apnoe se mohou objevovat v průběhu normálního spánku, dlouhé přestávky v dýchání svědčí pro spánkový apnoický syndrom
astigmatismus
refrakční vada oka, při níž vlivem nestejného zakřivení lomivých struktur oka (obv. rohovky, méně často čočky) dochází k poruše vidění. Světelné paprsky nedopadají na sítnici rovnoměrně, a proto nejsou pozorované předměty vnímány stejně ostře. Při zobrazení bodu ležícího mimo osu prochází úzký svazek paprsků čočkou šikmo, vlnoplocha za čočkou není kulová má různé poloměry křivosti, vznikají dva ostré obrazy bodu ve tvaru dvou navzájem kolmých úseček, v jiných rovinách je obrazem bodu neostrá ploška. Vadu je možné upravit brýlemi s cylindrickými čočkami
astma průduškové (asthma bronchiale)
onemocnění charakterizované záchvatovou dušností vznikající na podkladě náhlého zúžení průdušek (bronchospasmu). Podkladem je chronický zánět průdušek, který zvyšuje reaktivitu dýchacích cest na četné podněty (zevní vlivy, infekce, emoce, fyzickou námahu aj.). Uplatňují se dědičné faktory, které spolu s novorozeneckým a kojeneckým obdobím ovlivňují utváření imunitního systému, jehož odchylná reakce na některé alergeny (pyl, prach, peří, některé potraviny) – atopie – vede k vzniku astmatu a někdy dalších onemocnění (atopický ekzém, senná rýma). Významný je rovněž vliv psychiky. Klasicky se astma projevuje astmatickým záchvatem (dušnost s pískáním, obtížný výdech). V nejtěžších případech vzniká status asthmaticus. U některých pacientů převládá kašel (tzv. astmatický ekvivalent). Jde o nemoc charakterizovanou záchvatovitou reverzibilní obstrukcí dýchacích cest se sníženou sekundovou vitální kapacitou. Je snížena vrcholová výdechová rychlost (PEF), jejíž monitorování lze u nemocných jednoduše provádět. K zhodnocení provokačních faktorů a reverzibility lze provádět testy bronchoprovokační či testy s použitím bronchodilatancií. S ohledem na etiologii se rozlišuje astma exogenní (alergické), endogenní (námahové). Při tzv. aspirinovém astmatu vznikají záchvaty po aplikaci acetylsalicylové kyseliny či jiných léků, bývají při něm i nosní polypy. K astmatickým záchvatům může vést i aspergilóza. V léčbě se uplatňují bronchodilatancia ve formě sprejů, injekcí či infuzí. K potlačení zánětlivé a alergické složky se podávají kortikoidy obv. ve spreji, preventivně působí léky zabraňující uvolňování látek zodpovědných za zúžení průdušek např. kromoglykan sodný. Uplatňuje se správná životospráva, otužování, dechová rehabilitace, k odstranění alergické složky se užívá desenzibilizace. Léčbu někdy doplňují psychoterapeutické postupy, speleoterapie, akupunktura apod.
asymptomatický
bezpříznakový (např. průběh onemocnění dětské obrny)
atopický ekzém
svědivé kožní onemocnění podmíněné atopickou diatézou s výrazným podílem dědičnosti. Konstitučně bývá přítomna suchá, chladná, olupující se kůže, suché vlasy a bílý dermografismus. V zásadě existují tři formy (fáze) atopického ekzému, které se mohou nebo nemusí všechny během života u postiženého vyskytovat. Kojenecká forma (eczema infantile) se objevuje obv. do půl roku života v oblasti hlavy a obličeje, odkud se může rozšířit i na další části těla. Vzniká výsev pupínků a puchýřků, následuje mokvání a vznik stroupků a šupinek. Dětská forma je charakterizována lokalizací v predilekčních místech – zejm. loketní a podkolenní jamky, zápěstí eczema flexurarum. Kůže obv. nemokvá, bývá zhrubělá, lichenifikovaná, při škrábání může dojít k zanesení infekce. Dospělá forma (prurigo Besnier, neurodermitis disseminata) má podobnou lokalizaci jako dětská, může však postihovat i další oblasti, svědění je velmi intenzivní a změny na kůži jsou zvýrazněny. Atopický ekzém může mít velmi úporný průběh a svědění může výrazně narušovat vývoj dítěte stejně jako sužovat dospělé. Jednotlivé formy mají s postupujícím věkem tendenci k zmírňování projevů. Mnohdy bývají přítomny jiné projevy atopie (senná rýma, astma). Projevy se zhoršují na podzim a na jaře, v létě se zmírňují. Výrazný vliv může mít i psychický stav. Alergeny vyvolávajícími či zhoršujícími ekzém mohou být např. různé potraviny, pyl, prach, fokální infekce. Léčba je dlouhodobá. Zahrnuje celkovou péči o kůži s jejím promašťováním, lokální kortikoidy v různých lékových formách podle stadia choroby, dehet; roli hraje i klimatická léčba, psychoterapie apod. Důležité je vyhýbat se dráždivým vlivům na kůži, některým potravinám, dbát o čistotu místností zejm. odstraňování prachu atd.
autoimunita
porucha, při níž je činnost imunitního systému zaměřena proti vlastním orgánům a tkáním, které jsou poškozovány. Autoimunitní mechanismy se podílejí na vzniku řady chorob – střevních zánětů, některých forem zánětu jater, některých nemocí žláz s vnitřní sekrecí (záněty štítné žlázy, nedostatečnost kůry nadledvin – Addisonova nemoc), revmatických a systémových nemocí (SLE, revmatoidní artritida) aj. Vléčbě se k potlačení nesprávně zaměřené imunitní reakce uplatňují imunosupresiva a kortikoidy. Vlastní příčina tohoto stavu není známa. Předpokládá se porucha v řízení imunitního systému, vliv některých virů apod.

[ ↓ k obsahu ↓ ]